napsal františek @ 02.07.2009 11:10:37.
 | Petr Bláha (Beetle)
Redaktor Musicserveru a Muzikusu, manager Destroyself
Kapely, kde hrál: The Arythmics, Čachochbili |
|
| The Clash – London Calling (1979) |
 | Nebudu zastírat, že tuhle desku považuji za vrchol toho, co je v punku možné vymyslet. I když politickým názorům kapely věřím asi tolik, jako papežovi judaismus, tak jde o dokonalou kolekci mísící punk, jazz, reggae, ska a mnoho jiných dalších stylů. I přes hromadu intonačních nepřesností se jedná o desku, kterou si musím pustit minimálně jednou týdně. |
| Green Day – American Idiot (2004) |
 | Koho by napadlo, že odepisovaná postpunková hvězda zboří hudební svět koncepčním albem? Po průserovém Warning jsem od Green Day nic nečekal a zvěsti o ostře politické novince považoval spíše za smrtelnou křeč. Nebylo tomu tak. O to víc jsem byl překvapen, když jsem ji poprvé slyšel. Dodnes jsem na ní nenašel slabé místo a považuji ji společně s London Calling za vrchol punkové historie. |
| Guns N´Roses – Use Your Illusion (1991) |
 | Nebudu tady spekulovat o tom, kdy se zastavil můj mentální vývoj, protože to je již dávno, ale můj hudební svět zamrzl zhruba v době, když jsem byl dítko školkou povinné. Monumentální dvojalbum zfetovaných alkoholiků v příšerných hadrech dalo světu několik nezapomenutelných hitů a Slash ukázal, že člověk nemusí mít ultrarychlou ruku, ale stačí myšlenka a pořádná porce feelingu. |
| Iné kafe - Príbeh (2001) |
 | Komerční punk až za hrob. Jenže tahle partička se tím nikdy netajila a od začátku šla tvrdě za svým cílem. Kdo by čekal, že v post-komunistické zemi se punková kapela dostane do mainstreamových vod, kde se solidně zabydlí a dokonce uspěje ve slovenském Slavíkovi? Ale není se čemu divit, když Vratko chrlil jeden hit za druhým a moje setkání s punkem proběhlo v podstatě právě díky Iné kafe, které jsem ve třinácti letech zahlédl na televizní obrazovce. Nebyl jsem zdaleka sám a čas to jen potvrdil. |
| Led Zeppelin – IV (1971) |
 | Klasici žánru a jejich nejlepší album, alespoň pro mne. Průkopníci naprosto ve všem. Bonhamův energický styl, Plantův dokonalý zpěv a Jimmy Page a jeho fenomenální kytarová hra. Má to vůbec význam komentovat? Ne, tohle prostě musíte znát a pokud neznáte, tak jste se právě probrali po čtyřiceti letech spánku. |
| Mötley Crüe – Dr. Feelgood (1989) |
 | Kapela s nejhorší pověstí na světě. Od nich se nedalo čekat skutečně vůbec nic než jen excesy a skandály. Jenže oni měli i hudební kvality a dokázali je právě touhle deskou, kterou se stali legendami. Co naplat, že je celý svět má za transvestity? Byla to image a tak hudbě patří. Tady to platilo dvojnásob a dvojnásob to zabralo. |
| Ozzy Osbourne – No More Tears (1991) |
 | Tak tahle nahrávka mi sebrala punkovou duši a dlouhovlasého fešného blonďáka s Les Paulem (myslím Zakka Wylda, ne sebe) povýšila v mých očích na boha. Paradoxně ji neposlouchám kvůli hlavnímu protagonistovi, ale kvůli jeho kytaristovi. Ozzy opět prokázal čich na skvělé kytaristy a po Randy Rhoadsovi vytáhl na světlo světa dalšího génia rockové kytary. |
| Ramones – Mondo Bizzaro (1992) |
 | Kdo mě zná, tak ví, že Ramones jsou kapela, která navždy změnila moje hudební vnímání. Pozdní tvorba kapely se nese v duchu mírného příklonu snad až ke gothic rocku, což se projevilo i na hutnosti zvuku. A když si Ramones pozvali na CD i Vernona Reida, tak nebylo co řešit. Démonická Poison Heart, umocněná i atmosférickým klipem, je můj osobní vrchol tvorby této kapely. |
| Soundgarden – Superunknown (1994) |
 | Obecně platí rovnice, že grunge = Nirvana, ale já partu kolem Kurta Kombajna nikdy rád neměl. Alice In Chains nebo Pearl Jam si vážím mnohem víc, ale přesto je móda flanelových košil vyvrhla na svět jeden opravdový klenot (nemyslím Megadeth), kterým jsou Soundgarden. Black Hole Sun a kopec dalších hitů, které mi pocitově dávají mnohem víc než banda kolem chlapíka, který si svůj osud nechal řádně projít hlavou. O to víc mne mrzí fakt, že Cornellova tvorba po Soundgarden má spíše sestupnou tendenci. A jeho koncert byl asi největším fiaskem, co jsem kdy zažil. |
| Zóna A – Nie je to tak zlé (1993) |
 | Jedna z kultovních nahrávek slovenského punku, která shodou okolností vznikla v Děčíně. Depresivní nálada prostupuje celou nahrávkou a dává najevo rozčarování z politické situace té doby i celkového úpadku punku. Pro mě znamenala spíš první krůčky ve hře na kytaru, protože jsem se podle ní učil a zároveň sdílel ono znechucení světem. Dnes je tomu naštěstí jinak :) |
Komentáře
Přidat komentář