Recenze diskografie skupiny Pink Floyd

napsal spolek @ 13.05.2009 00:41:58.

Recenze diskografie skupiny Pink Floyd je nejen recese a snad pobaví více či méně znalé jejich tvorby (kdo nezná diskografii ať si vezme encyklopedii nebo navštíví google), ale zároveň jsem chtěl ukázat, že se nezřízeně zkritizovat dá opravdu všechno i taková uznávaná ikona rocku jako je Pink Floyd. V recenzi jsou jen fakta, není nic vymyšleno ani upraveno, je to jen takový "taky" pohled na věc. Takže kdo už nějakou tu recenzi četl a zdála se mu nepřiměřená, agresivní (asi podle nálady), neodborná a povrchní, tak toho to nepřekvapí . Kdybych nenáviděl Pink Floydy tak to snad i můžu myslet vážně, ale opak je pravdou.

The Piper at the Gates of Down (1967)
Jak skupina sama huhlá (protože zpěv rozhodně nestudovali a nedá se o něm vůbec mluvit) Oh Mother, tell me more… – proč jim jejich matky neřekly „Vykašli se na to synku“ vícekráte. Snad by poslechli a uvolnili místo opravdovým umělcům. Jejich první počin bohužel nebyl zároveň poslední. Nejsou to písně na první poslech, ani na druhý, ale neustálým opakováním si v nich lze „něco“ najít
A Saucerful of Secrets (1968)
Tak co nám chtěli touto deskou autoři říci je asi tajemstvím i pro ně samotné. Snad je to lento, lento nic jiného z alba nečiší. Už se asi nedozvíme, kdo měl na svědomí protruzi tohoto souboru.
Ummagumma (1969)
Svojí textařskou neschopnost (zřejmě po odchodu Syda Barreta) se tady snaží skupina zakrýt různými pazvuky a uchu nepříjemnými zvuky což potrhuje jejich hráčskou plytkost. Jedním slovem nonsens. Znásilňování hudby zde nabylo vrcholné formy, asi neznají starý okřídlený výrok „Uti, non abuti“.
Atom Heart Mother (1970)
Ústřední píseň – Summer 68 prozrazuje na autory jejich charakteristickou vlastnost - nezastaví se opravdu před ničím. Okrást mladého talentovaného umělce (Bruce Springsteen) o jeho snad největší hit, to chce opravdu silný žaludek.
Meddle (1971)
Snad si tito umělci myslí, že nás uondají záplavou populistických slov a rýmů, nemluvě o samotném tématu písně San Tropez, ano - rozumějí i turistickému ruchu…. Možná jsou to záblesky podvědomí autorů z dob, které trávili v léčebnách.
Obscured By Clouds (1972)
Již se opravdu stahují mračna luzoty nad touto kapelou. I opravdoví umělci si netroufnou vydávat každý rok desku, ale tito nýmandi, jež si nevidí ani na špičku nosu, ve snaze přebít kvalitu kvantitou se můžou strhat….
The Dark Side of the Moon (1973)
Ústředním motivem alba není nic jiného než honba členů souboru za mamonem. V celé své nahotě se předvedli ve skladbě Money kdy posedlost penězi zvítězila nad jejich sebekontrolou a odhalují nám svou temnou a nenasytnou tvář.
Wish You Were Here (1975)
Celým albem se táhne nechutný pach drogového rauše což vykrystalizovalo ve skladbě Shine on you crazy diamond. Každý s elementární znalostí fyziky ví, že diamanty světlo nevydávají a zhrzeného kamaráda už nepřesvědčíš….
Animals (1977)
Ano, prasata, psi a ovce, s těmi si rozumějí a k těm i tíhnou. Na albu je opravdu znát, že tak jak pojmenovávají své skladby tak i hrají a tak i žijí.
The Wall (1979)
Vrchol netolerance a asociálnosti je v předposlední skladbě The trial - vyřvávání sloganu Tear down the wall! Bořit, strhnout, zničit – to je tak jediné na co asi autoři mysleli. Copak se ničením někdy něčeho dosáhlo? Kdyby radši vzali do ruky lopatu a šli dělat něco užitečného, jistě by to přineslo více uspokojení jim samotným a posluchači by byli ušetřeni těch nemocničních blábolů a nářků. Sebestřednost autora (ano, jediného a to jen potvrzuje jeho egoizmus) je zde vygradována do pompézní nabubřelosti a až kosmických rozměrů jeho zvrácenosti.
The Final Cut (1983)
Už samotný název alba napovídá, co by měli autoři se svou „tvorbou“ udělat.
A Momentary Lapse of Reason (1987)
Že by se blýskalo na lepší časy? Silence that speaks so much louder than words of promises broken. Poslední verš poslední skladby je příslibem, že nás již nebudou Pink Floyd dále obtěžovat svými rádoby hlubokomyslnými bláboly a odejdou na smetiště hudebního průmyslu.
The Division Bell (1994)
…….. But they tell me to please go fuck mysem…. ve skladbě Lost for Words hovoří sám za sebe. Vyčpělost skupiny a nejenom vykrádání sama sebe, ale přehrabování se v odpadcích své vlastní historie je opravdu nechutné.

Autor: FaL


Komentáře

Checheche, dobrá zábava při ranním kafíčku:-)
Jen jedna technická: čtvrtý album se jmenuje "Meddle", ne "Mendlle". Jestli i tohle měl bejt fór, tak bych ho v tom případě navrhoval přejmenovat na "Mengele" a bude to komplet:-)

Lojza (neregistrovaný) - 13.05.2009 08:40:09.

Tak to je bohužel šotek. Unikl asi nepozornému oku šéfredaktora.

FaL (neregistrovaný) - 13.05.2009 17:40:18.

opraveno redaktorem

františek - 14.05.2009 07:46:12.

Souhlas s Lojzou, taky me to pobavilo, ale jinak mam naky veci od nich rad-prvni deska je dobra cela a ta druha minimalne z pulky, ostatni maj nektery pekny obaly.Takhhle vytrzene z kontextu lze project tvorbu jakykoliv kapely obdobnym zpusobem.Rozhodne sem zastancem toho, kdyz nekoho nejaka kapela zaujme, aby si projel celou jeji dostupnou diskografii od zacatku(tady chybely singly pred prvni deskou).Nebot jak se rika- prvni album je obvykle to nejcharakteristictejsi a prekrocit stin na druhym bejva tezky, treti pak ukaze jesli se to povedlo nebo ne...

bandu (neregistrovaný) - 27.05.2009 11:00:48.

Přidat komentář

Jméno:



Opište první tři znaky výše uvedeného textu:

Přihlášení



Nadcházející akce

Nuda ve městě

Poslední komenáře